Valchovsky trnky

Valchovsky trnky

       Valchovská povidla neboli valchovsky trnky

            Zavzpomínal a vlastní rukou zapsal pan Jiří Musil.

 

         Nabízím moje zkušenosti a znalosti ohledně vaření povidel, po valchovsku trnek, což pro povidla ze švestek není název správný. Pojmenování trnky pravděpodobně získaly v dřívějších dobách z ovoce divoce rostoucího na mezích, což je odnož tzv. myrobalánu, na kterou se roubují  ušlechtilé peckoviny. Toto drobné, někdy trpké i sladší ovoce se již delší dobu k vaření nepoužívalo.

         K vaření trnek bylo celodřevěné zařízení a to z kopidla, jež mělo tři části. Z kopyta z tvrdého dřeva asi 10 cm silného, aby se vysokou teplotou nedeformovalo. Spodní část kopyta byla přesně vytvarovaná podle dna kotle, do kopyta vsazena hřídel, tato v horní části vložena do o málo většího otvoru v desce a deska byla pevně ukotvena mezi dvěma protilehlými zdmi. V dolní části hřídele, asi 20 cm nad kotlem, bylo vsazeno asi 40 cm dlouhé raménko, na jehož konci byl otvor pro zasunutí ovládací tyče, na jejímž konci byl upevněn například šroub. Obezděné ohniště a varný kotel výhradně z mědi. Většinou se vařily trnky z vyzrálých švestek švestky domácí, která se nejvíce pěstovala. Vaření trnek trvalo i několik dní a nocí až po skončení polních prací. Vařilo se pro více domácností pro známé a sousedy. Každá i malá pomoc při míchání byla vítaná. Než se švestky částečně rozvařily a na konci dováření byla tato činnost značně fyzicky náročná. Dostatečně rozvařené švestky se přecedily a sedřelým koštětem na sítě zbavily slupek a dužiny od kostek, které se předkládaly prasatům jako lahůdka. Po našem břečka, která vznikla přecezením, se vrátila do kotle a za stálého míchání a dostatečné teploty se uměle nožem zhotoveným lízátkem ze dřeva ochutnávalo tzv. lízalo, což pro někoho bylo i dobrým projímadlem. Na lízačku se scházela i mládež.

          Vaření trnek bylo společenskou tradicí, sešli se sousedé i známí, povídaly se různé historky i klepy do pozdní noci, děti nemohly pro riziko popálení zlobit. I stalo se, že starší mládež z legrace hodila do místnosti vrabce, nebo přistavila k hlavnímu vchodu povoz a různé vylomeniny, přitom jim to nebylo za zlé. No byla jiná doba, lidé měli k sobě blíž. Po dostatečně uvařených trnkách se tyto nalily do větších kameninových hrnců a uložili v chladné komoře. Na povrchu po vychladnutí se utvořil dost silný škraloup, takže se nekazily a ke konzumaci byly vhodné až do nové sklizně.

         Švestky po našem kadlátky získaly pojmenování podle jména Karel, po našem Kadlin, někde nazývané karlátky, pravděpodobně podle krále Karla IV., který je společně s vinnou révou dovezl z Francie.